Čím dál častěji si začínám uvědomovat, že jsem "stará škola", "konzerva" a tak vůbec. Hodně těžce nesu, když "vy mladí" znásilňujete češtinu a schováváte to za kodifikaci.
Každý jazyk se vyvíjí, nechává se ovlivňovat vnějšími vlivy, v současnosti zejména technologií. Vnímám to také jako studentka japonštiny – spousta nových věcí se v tomto jazyce prostě řekne anglicky, stačí nasadit ten správný přízvuk, ubrat či přidat nějakou tu samohlásku, prohodit R a L a v principu jste tam.
V češtině se ale čím dál častěji objevuje několik jevů, které mě vyloženě dráždí, asi jako rudý hadr rozzuřeného býka.
Díky tobě ho zabili
Když jsem musela v rámci vysokoškolského studia absolvovat povinnou praxi, dostala jsem se do ČTK, kde se mi dostalo jedné z nejdůležitějších lekcí v podobě pokecu s editorkou, která mě upozornila na chyby, které dělám nejen já, ale značná spousta populace. Jednou z nich je zaměňování slov "díky" a "kvůli". Nejsou to významová synonyma, a když jsem se to pokusila před pár týdny vysvětlit Pavlu Barešovi, dostalo se mi právě výše zmíněné odpovědi, že se to kodifikuje.
Před měsícem jsem se, opět v ČTK, dozvěděla, že tohle ještě ne. Takže pokud vám to ve škole neřekli, slovo "díky" je pozitivní, nemůžeme ho proto použít v negativní větě, jako třeba: "Díky tobě ho zabili." – pokud tedy zrovna netočíte gangsterku a smrt je žádoucím prvkem.
Neutrálním pojmem je "kvůli", kterým můžeme toto tvrzení uvést na pravou míru. A velmi bych ocenila, kdyby někteří televizní tvůrci, mám na mysli konkrétně scénáristy seriálu Modrý kód, tento jev vzali na vědomí. Zrovna na tyto seriály se totiž dívají lidé velmi různorodých vrstev a vzdělání, a tak by mohly podprahově vzdělávat a nikoli dál ničit vyjadřování našich spoluobčanů.
Waaaau!
Chápu, co se mluvčí snaží říct, ale čím déle se na tento nadpis dívám, tím ošklivější mi připadá. Anglické slovo "wow" může být jak citoslovce, tak i podstatné jméno nebo sloveso. Jeho využití cca od roku 2000 výrazně stoupá. A protože ho většinou spíš slyšíme než vidíme napsané, dostala se do povědomí spousty lidí zkomolená varianta "wau", která se českému oku nejvíce blíží anglické výslovnosti.
Možná si řeknete, proč se zabývám takovou malicherností. Na to asi nedokážu odpovědět. Prostě se mi tato psaná forma nelíbí a vzbuzuje ve mně nelibost. Je to jen pocit.
Vykání s křestním jménem od cizích lidí
Určitě znáte také ty marketingové maily typu: "Aleno, už jste si zajistila místo v mém kurzu..."
Tenhle konkrétní rudý hadr patří mému muži. Mně osobně tolik nevytáčí, on podobná sdělení rovnou maže. Pokud tedy budete psát cokoli jistému nejmenovanému novináři, tomuto podivnému anglicko-neurčitému patvaru se prosím vyhněte :-)
Čárka , ta je důležitá
Jsem pes na psaní čárek. Nevím, jak to dělám, většinou o tom ani moc nepřemýšlím, ale pouhým citem mám řekněme 95% úspěšnost v jejich umísťování do vět a souvětí.
A pak se najde někdo, kdo nejen, že čárky neumí používat správně, navíc je neumí ani napsat. I na takovou prkotinu jako je psaní čárek existují normy, a teď nemyslím češtinářské, nýbrž typografické. Konkrétně ČSN 01 6910 (2014), která upravuje, jak se používá pomlčka, spojovník, závorky, tečky a další náležitosti textu – a právě čárky (jo, uvozovky taky, a tak je vidno, že editor tohoto webu uvedenou normu nepodporuje).
Čárka konkrétně patří bezprostředně za slovo, následuje mezera a další slovo. Tečka. Takhle a nikdy jinak. Špatně použité pomlčky a spojovníky vám odpustím (občas ani nejsou na klávesnici), ale mezeru před čárkou nikoli.
Když musíš, tak musíš
Slovo "tak" je poměrně ošemetné. Osobně ho používám ráda, zejména ve formě "a tak". Jsou ale i případy, kdy je vyloženě navíc. "Když dostaneš u doktora recept, tak s ním půjdeš do lékárny." – třeba něco takového.
Existují věty, kdy odstraněním slova "tak" a lehkým přeskládáním slovosledu získáte daleko hezčí větu. Můj mozek schopnost (ne)vnímat "tak" dopracoval až do fáze, kdy v textu, který jej používá nadbytečně, přestanu toto slovo vnímat úplně. A pokud se mi dostane do ruky text k editaci, přeformulování podobných vět patří mezi první věci, které s ním provedu.
Slovem "tak" také nezačínáme větu, ale to vám jistě paní učitelka říkala opakovaně.
Tak určitě ;-)
Máte taky něco, co vás v psaném či mluveném projevu dráždí k nepříčetnosti?
Právě čtu:
Tento příspěvek vznikl v rámci blogerské výzvy Na blogu záleží. Tématem bylo "Dneska si stěžuji". Uf, tolik uvozovek jsem mimo přímou řeč už dlouho nepoužila.
Comentarios