Říjen býval každoročně měsíc, na který jsem se hodně těšila. Důvodem byl Velký knižní čtvrtek – akce, při které vycházejí zajímavé knižní novinky a zároveň jsem měla možnost navštívit jejich představení a setkat se s autory, překladateli a dalšími hosty. Později se akce rozrostla na jarní a podzimní běh, několikrát dokonce proběhl Velký audioknižní čtvrtek.
Letos se po několika nabitých letech koncept akce vrátil do původního formátu: jeden Velký knižní čtvrtek na podzim. Těšila jsem se tedy, jaké pecky se na nás z pultů knihkupectví vyvalí... a bohužel jsem nebyla ani překvapena, ale ani zklamána. V posledních letech totiž rapidně upadá můj zájem o knihy, které se do této akce dostanou.
Zatímco v době vrcholu, tedy v letech před Covidem, jsem z výběru 12 knih chtěla hned na místě mít tři a další tři pro mě byly minimálně zajímavé, postupně se objevovalo stále méně titulů, jež přilákaly mou pozornost. A tak jsem se letos dostala až do stavu: nic jsem si nevybrala a jednu nebo dvě knihy bych označila jako "možná někdy".
Přes tento povzdech se za poslední dva měsíce dostalo do mého hledáčku hned několik knih. Většinu z nich už mám doma, kolem jiných teprve obezřetně kroužím. Které to jsou a jak jsem se o nich dozvěděla? Pojďme to omrknout:
Lafcadio Hearn – Kwaidan: Příběhy a studie o podivných věcech
Tíhnu ke věcem japonským a jinak exotickým (ale těm japonským obzvláště). A tak jsem se na začátku listopadu vypravila do kina na anime odpoledne. Bylo zde také několik tematických stánků. V jednom z nich paní, která prodávala sladkosti inspirované filmy studia Ghibli, měla vystaveno také několik knih. A Kwaidan byl mezi nimi.
Jedná se o soubor japonských strašidelných příběhů a legend, který sice už v češtině vyšel před drahnou řádkou let, nedávno ho ale vydavatelství Kafka vydalo v úplně novém překladu, přesnějším a přívětivějším moderním čtenářům, navíc opatřeném kolážemi a ilustracemi Jana Švankmajera. Něco tak temného, nepředvídatelného a přitom syrově japonského nemůžu ve své sbírce nemít.
Eidži Aonuma, Patrick Thorpe (eds.) – The Legend of Zelda: Hyrule Historia
V Japonsku ještě zůstaneme (vlastně jsem měla problém, aby celý tento výběr nebyl japonský, ale třeba to jindy vyjde). V době, kdy jsem psala recenzi nové hry The Legend of Zelda: Echoes of Wisdom a hledala informace o loru a historii série, jsem objevila existenci knihy Hyrule Historia. V angličtině sice vyšla už v roce 2013, a tak obsahuje vše okolo této herní série jen do dílu Skyward Sword, přesto jsem usoudila, že jako fanoušek princezny Zeldy si něco takového prostě musím pořídit. Pro psaní recenze mi v tu chvíli postačila Wikipedie, ale kdo ví, třeba se do království Hyrule vrátím v samostatném videu.
A nejlepší na nasávání informací o této herní sérii, která je dokonce starší než já (ale ne o moc), je existence dalších dvou podobných knih: The Legend of Zelda: Art & Artifacts a The Legend of Zelda Encyclopedia.
Ben Aaronovitch – Rodinné stříbro (Řeky Londýna #9)
Už devátý díl série Řeky Londýna byl přesně tou knihou, která mi chyběla v letošním Velkém knižním čtvrtku. Chápu, že Bena Aaronovitche je všude plno, pozvat ho do Česka není úplně levné a také, že fantasy mezi jinak vznešenou literaturou nemá pevné místo. Přesto bych si přála, aby byla kniha více vidět. Já se o ní dozvěděla tak, že jsem šla jednou náhodně kolem výlohy knihkupectví a tam prostě byla.
Peter Grant bude tentokrát vyšetřovat případ, ve kterém došlo k vraždě v místě, odkud by nemělo být možné jen tak zmizet. Přesto se tak stalo, a tak je tu další případ pro magického vyšetřovatele. Do toho se Peter připravuje na novou životní roli otce.
Podle prvních recenzí se zdá, že se kniha těší většímu zájmu v zahraniční než u nás. Do toho jsem já v sérii skončila tak asi čtvrtým dílem, takže mám co dělat, abych se k Rodinnému stříbru dostala. Že by předsevzetí na příští rok (dva, tři)?
Jom Sungsuk – Bingo
Tohle není Japonsko, jasné? Bingo je prvním románem korejské spisovatelky Jom Sungsuk (v angl. transkripci Yeom Seungsuk). V českém překladu ho nedávno vydal Bourdon. Jedná se o dystopický román, ve kterém autorka přirovnává současnou společnost ke hře bingo, v níž lidé představují pouze nahodile zapsaná čísla. Nemohou tak svobodně rozhodovat o vlastním životě. Stejně jako ve hře nikdy neví, kdy budou vybráni, do jakého políčka budou umístěni a jestli nebudou zrovna v následujícím tahu vymazáni.
Pokud byste hledali více informací na zahraničních webech, v originále se kniha jmenuje něco jako Některé země jsou příliš velké (angl. Some Countries are Just Too Big).
A jak jsem se o ní dozvěděla? Před cestou vlakem jsem se procházela po knihkupectví na pražském hlavním nádraží, kde byla vystavena mezi novinkami. Chvíli jsem přemýšlela, že z ní udělám instabuy, protože Korea a dystopie mi zněly jako dobrá kombinace, nakonec jsem si ale z knihkupectví odnesla jinou knihu, a to...
Jukinobu Tacu – Dandadan 1
Ano, opět něco japonského, tentokrát úplně novou mangu. Jedná se o populární dílo, jehož anime verzi můžete zhlédnout na Netflixu. A tak je skvělé, že tato manga začíná vycházet také v češtině – kde jinde než u Crwe.
Příběh se točí kolem dívky, která věří na duchy, a chlapce, který je posedlý mimozemšťany. Ani jeden však nechce připustit, že by ten druhý mohl mít pravdu, a tak se rozhodnou podstoupit riskantní zkoušku. Ta je zavede do opuštěné nemocnice, v jejímž okolí prý byli spatřeni ufouni, a do tunelu, kde podle pověstí straší.
Myslela jsem, že tuhle mangu přelouskám ještě ve vlaku, ale spánek a videohry jsou také fajn ukrácení času cesty. Takže se pro tuto chvíli loučím a jdu si číst. 😉
Zaujala vás některá kniha z mého výběru? Našli jste tipy na knihy, třeba jako dárek? Nebo jste na rozdíl ode mě našli svého favorita ve Velkém knižním čtvrtku? Budu se těšit na vaše komentáře.
Comments